Blog o brandingu, komunikaci, kreativitě a marketingu

Proč video prodává a čím je tak zajímavé? Je to otázkou psychologie a vnímání. Video je na internetu nejpřirozenější médium, které je smyslovému vnímání člověka nejbližší. A také „respektuje“ lidskou pohodlnost, lenost i hravost a zábavu. Lidé už prostě neradi čtou. Raději si pustí video, protože očním kontaktem nemusejí držet neustálou pozornost jako při čtení textu.

Když chcete něco přes internet koupit, obvykle si to chcete pořádně prohlédnout. Díky videu můžete získat mnohem více zákazníků. Video se snadno sdílí, lze do něj…

V létě, v těch největších vedrech, jsme natáčeli videa v mateřských školkách pro projekt „Ideální svět“ a pro školky samé. Když jsme pak na zahradě probírali videa a plány na další den, můj kamarád a profík v jedné osobě, natočil materiál, o kterém jsem neměl tušení. Když mi za pár dní poslal Šáfa k narozeninám video, několikrát a stále dokola jsem si ho přehrával. Tušíte proč? A o tom to je… Šáfo, DÍKY!

… a odpočívám, přemýšlím, čtu, vzdělávám se a tvořím. Ten čas, kterého se mi poslední měsíce nedostávalo najednou mám. A je potřeba jej využít. Svá přání budu muset pořádně specifikovat. Když už si přeju zhubnout, tak si taky musím zvolit vhodný způsob 🙂 Naštěstí nemám nějaký úraz rukou či hlavy, takže psát můžu, přemýšlet můžu, inspiraci mám. Konečně jsem dočetl knihu od Napoleona Hilla „Přemýšlej a zbohatni“ a využil jsem i čas k tomu, abych si na závěrečné otázky v klidu odpověděl. Pravda, některé jsem musel konzultovat s těmi, kteří mě znají nejvíc. Den před mým kolapsem jsem si skrz eshop objednal další várku zajímavých knih a kdyby je brácha v pátek v čáslavském knihkupectví Chrpa vyzvedl, měl jsem právě teď zase co číst…

Věřím v selský rozum a moudrost lidí. I přesto mi někdy rozum zůstává stát nad věcmi, které jsou schopni jedinci (a bohužel mnohdy celé davy – protože člověk se v davu cítí silnější) dělat. I přesto, že média do nás tlačí neustálé negace, existují lidé, kteří to dovedou ignorovat. V jádru každého je dobro, láska. Ale aby se náhodou „nevymykali normálnímu“, konzumují všechny ty negace a to je výrazně ovlivňuje.

Před pár dny jsem se na toto téma bavil s jednou velice dobrou přítelkyní. Shodli jsme se v několika věcech…

Naše osobnost, charakter, jednání a vnímání světa, zodpovědnost sám za sebe a cítění zodpovědnosti za druhé – to se v člověku formuje převážně v prvních letech života. Nejvíce ovlivnitelní jsme jako děti. Dítě je jako nepopsaný list papíru. Na rodičích a těch, kteří ho vychovávají dřímá ta obrovská tíha zodpovědnosti vychovat z něj ČLOVĚKA. Můžete mu vykreslit jasný čistý obraz plný lásky a porozumění, vepíšete mu správné návyky a hodnoty, nebo mu čmáranicí můžete vepsat do života chaos bez hodnot. Chcete-li dítě a jeho návyky zásadně ovlivnit a nasměrovat ho, máte na to cca 5-7 šťastných let plných vlastní vytrvalosti, houževnatosti i odříkání si. Dítě odkouká. Dítě vidí, dítě dělá. Vnímá vše, co se kolem něj děje, považuje to za správné a buduje si tak vlastní žebříček hodnot.

Řešíte právě svůj blog, píšete ebook nebo prostě jen někam potřebujete pěknou fotografii, kterou zrovna nemáte po ruce? Vždyť internet je fotografií plný. Jenže, opravdu je to tak jednoduché někde fotku vzít a použít? No po technické stránce – žádný problém – ovšem po stránce legislativní a licenční to může být úplně jinak… Takže, jak to vlastně je?

Život přináší různé situace. A v každé z nich záleží na našem postoji. Záleží na principech, které vyznáváme, kterými se řídíme a podle kterých jednáme. Proč to píši? Dnes jsem se setkal s několika úsměvnými komentáři na téma mého zářivě barevného náramku na mé ruce. Uznávám, že to není poslední výkřik módy, ale já ho nemám na ruce proto, aby mi nutně slušel. Nemám ho na ruce ani proto, abych na něj balil ženský – ikdyž evidentně zaujal 🙂

Nástěnka snů

Vztahy jsou snad nejdůležitější součástí lidského života. Život je proces. Každý proces má svůj vývoj. Člověk je tvor komunikativní a společenský. Takže i komunikace a vztahy v životě lidském mají svůj určitý vývoj. Bohužel dnešní, přetechnizovaná doba příliš nenahrává osobním setkáním a rozhovorům. Dokonce i v rodinách jsou schopni se svolávat k večeři přes počítače a telefony a pokud se vůbec u stolu společně sejdou, málokdo je schopen si vůbec povídat. Kamarádi ze školy o polední přestávce, namísto aby tropili vylomeniny venku, v parku, tak posedávají na schodech škol a píšou nesmyslné statusy na Facebook v domnění, že to je život. Sorry. Ten život, přátelé drazí, ten život se odehrává venku! Ten život se odehrává tam, kde se nachází vaše tělo…